Akce AA římská dvě

Napsal DF (») 31. 12. 2016, přečteno: 1208×
intro/kniga.jpg

Štědrý večer nastal, když jsem doma chlastal. Jó hoši, bejvávalo. Právě použitý verš mne naučil kluk, ale jelikož jsem si původ verše vygůglil, cítím potřebu se distancovat od zbytku tvorby toho ksindlu.

Štědrý večer sice nedávno nastal, they say, nevím, a nehádám se. Co vím, že jsem nechlastal doma, na ulici, v metru, ve vlaku ani v lese, jinde jsem snad ten den nebyl. Ani předchozích 358 dní, počítám-li dobře. Rád bych se s vámi podělil, co předchází, provází a následuje po roční abstinenci, kterou jsem si s vaším i Vaším dovolením naordinoval.

Btw. k číslu 358 jsem dospěl jak jantar, prostě jsem sečetl 6x31+4x30+29+23. Místo toho, abych odečetl 366-8, to mě napadlo až pak, jako zkouška, voila. Alespoň jsem provedl náhodný, leč efektivní důkaz zásadního faktu, který jsem se chystal právě sdělit. Kdybys mě chtěl(a) následovat, nečekej, že ti to začne pálit. Co chlast spálil, už nenaroste. Dlužno poznamenat, že až konečně vybřednu z úvodních keců, mám v plánu pouze popisovat, nikoliv agitovat, abys mne následoval(a). Takže v klidu, jedno za mě a jdem na to.

Každé pořádné akci musí předcházet spousty příprav, nejinak tomu bylo zde. Na období plné abstinence jsem se řádně připravoval předchozích plus minus dvacet let opačným extrémem, abychom se vyvarovali sprostých slov, použijme třeba termín neabstinencí. Někdy před pěti lety jsem tak odhadnul, že už jsem toho v životě vypil víc, než ty stihneš do smrti, ale abych měl úplnou jistotu, ještě jsem si pár let počkal. Na Silvestra 2015 jsem zašel k Princi Miroslavovi pro posledních pár piv, jako třešničku na dortu jsem s těma pet flaškama hodil před hospodou držku (podotýkám, že zcela střízlivý), nějakej ožrala mě srazil ještě jednou, aby mi pomohl, když jsem se konečně postavil, s dospělejma jsme to doma vypili, děti na nás koukaly a když přestali ve tři ráno štěkat psi, zdivočelí po novoroční kanonádě, akce AA (Anniversary Abstinence), srovnej http://fuckalla.bloger.cz/_/Akce-AA , mohla začít.

A začala dalším týdenním půstem, to mi přišlo dobrý, zabít dvě mouchy jednou ranou. O půstech jsem taky psal, nechci svinit text dalším odkazem, i jeden odkaz je o jeden víc než považuji za vhodné. Když se nad tím zamyslím, za posledních dvacet let, nebo dobře devatenáct, první rok byl rozjezdovej, jsem týdenní abstinenci zažil snad jen při tom týdenním půstu. Nemocnej jsem tak dlouho nikdy nebyl, na zkoušku jsem se vždy naučil taky za dobu kratší a jinej důvod nekonzumovat jsem neměl.

Předposlední historka z období před. V roce 2005 jsem si ze zvědavosti vedl celý rok statistiku, kolik toho vypiju. Tedy piva, které pro mne vždy tvořilo bezpečně více než 90% spotřebního koše alkoholických nápojů. Kořalka blueééé, láhev vína občas proč né, ale často mě u toho štvaly kecy různých spolustolovníků - rádobyodborníků na víno, určitě někdo z vás fakt pozná flašku za tři kila od flašky za stovku, aniž by viděl etiketu, ale většina se domnívám, že ne a já teda rozhodně ne. Takže k té statistice: Celková spotřeba piva na jednoho DF v roce 2005 činila 884 ks (půllitrů) z toho 602 točených, 249 lahvových a 33 nouzových plechovek. Odpovídá průměru 2,42 ks / den. Medián činil 4 (nezahrnuji dny nulové spotřeby) a modus činil překvapivě jedna. Vím, nejspíš tě to nepřekvapí, protože nejspíš nevíš, co je modus, ale v tom případě bys fakt měl přestat chlastat. Povinná státní maturita z matematiky prej bude i zpětně, tak abys to zvládl.

Poslední historka z období před. Jednou se mne v rámci každoroční (jó, každoroční, máme rizikové pracoviště) pracovní lékařské prohlídky doktorka zeptala jestli piji alkohol. Když jsem řekl že jo, tak položila rozšiřující otázku, jakože kolik. Asi se chtěla vdávat, tak zjišťovala, jestli jsem dobrá partie. Tím mne sice zaskočila, ale vzpomněl jsem si na výsledek svého výzkumu z roku 2005 a sdělil jí průměrný výsledek, zaokrouhlený dolů, tedy že piju dvě piva denně. Což mi přišlo ou kej. Ou kej to zřejmě nebylo, protože následovaly další „nenápadné“ dotazy, zjišťující stupeň rozvinutí alkoholismu. Nějak jsem to zahrál do autu, ale ze svatby nebylo nic (stejně jsem byl tehdy ženatej) a někam si mě musela poznačit, protože když se mě pozdějc při tý prohlídce ptala, jestli aplikuju injekční drogy (mám dost rozpíchaný ruce) a když jsem jí vysvětlil, že mám odkrouceno xy odběrů jako dobrovolný dárce krve, tak prej: „Já si vás teda škrtám, ale příště vždycky odpovídejte maximálně jednu jednotku alkoholického nápoje (0,5l beer, 0,2l wine, 0,05l spirits) denně, abyste neměl černej puntík.“

Přejděme volně k vlastnímu abstinenčnímu roku 2016, co se ve třídě změnilo. Hlavní přínos spatřuji v tom, že jsem pořád stejný hovado jako předtím, trochu jsem se bál, že se vyklidnim. Tak to kurva ani omylem. Vyhrál jsem spoustu volnýho času, což byl btw. hlavní důvod, proč jsem celou taškařici podstoupil. Vozový park značně omládnul, o to náročnější je údržba. Nebavím se o autech, drandim pořád ve fíkusu, zapojte trochu fantazii, hoši. Prostě už mám tu střídavou péči i jménem republiky, no. Omlouvám se vozovému parku za použité přirovnání, zábava pro chlapce především, snad se ještě spatříme, ťuťuťu.

Debilní sranda, člověk se v ní úplně utopí. Místo lihem se teď opíjím kyslíkem. Do Prčic, etc. jsem přestal chodit a začal jsem tam běhat. Indescribable experience. Viva la mitochondrie.

Přestal jsem hrát (dočasně?) Magic: The Gathering a začal jsem hrát (trvale?) Hearthstone: Heroes of Warcraft. Online kartičky místo f2f kartiček. Lightning bolt dává pořád 3 dmg, jen má k tomu overload, bóže. Jak to souvisí s tématem nevím, ale nějak určitě, náhoda to není.

V běžný pracovní den vstávám v pět, když pečuji o toho nebohého chlapce, tak v šest, aby nemusel stepovat před ranní ŠD, o víkendu v sedm. Na tom se nic nezměnilo. Změnilo se ovšem to, že již od rána plnohodnotně vidím, slyším a i ostatní smysly včetně šestého pracují na plné obrátky, což tedy dříve nebývalo úplně zvykem.

Vsuvka: ŠD, ŠJ a ŠVP. Jsem si myslel, že si to ještě pamatuju. Školní družina je jasná, školní jídelna taky, ale pozor, ŠVP je blafák, to totiž nemusí být pouze škola v přírodě, nýbrž překlad č. 2 je školní vzdělávací plán, což jsem zjistil až zcela nesmyslným dotazem na SRPŠ. Alespoň, že to ví ten malej prvňáček a zatím nikam na ŠVP neodjel.

Vyloženě mě překvapilo, jak je celá abstinence triviální. Obával jsem se, že nastanou sociální a psychosomatické překážky. Ale v pohodě. Do hospody zajdu místo dvakrát tejdně dvakrát za měsíc, navíc jsem zjistil báječnou věc – v hospodách, které mají blížeji k pivnicím než k restauracím (jinam téměř nechodím) je někdo, kdo nepije pivo, natolik podezřelej, že si mě tam po první objednávce kofoly, kterou stejně nemaj, nikdo z obsluhy celej večer nevšímá. Takže bingo, můžu sedět, nasávat atmosféru a nemusím k tomu nasávat čaj s citrónem, ve kterym plave strouhanka po recyklaci citrónu.

Rovněž mne překvapilo, jak jsou kolem mne všichni najednou střízliví. Nebo přinejmenším střízlivější. Výjimka potvrzující pravidlo: 23.12.2016 před půlnocí se mne na zastávce mhd Stadion Strahov jeden spoluúčastník vánočního koncertu VTM pokoušel přesvědčit, že ve směru Malovanka je nejbližší civilizací obec Karlštejn. O ostatních směrech měl představu méně jasnou.

Abstinenční příznaky, pokud to tak vůbec mohu vzhledem k jejich absenci nazvat, jsem nepozoroval. Jestli jsem měl za ten půlrok na pivo chuť, tak to bylo maximálně desetkrát a chuť jít se ožrat tak třikrát a to se nesčítá, protože to bylo v jeden den ráno, v poledne a večer. A nespletl jsem se, když píšu půlrok, po půl roce jsem totiž začal konzumovat pivo nealkoholické, kterého jsem předtím vypil maximálně basu lifetime, z toho půlku basy za trest na jedné akci, kam jsem si ji omylem sám koupil a přivezl. Prostě mi nealko pivo nikdy nechutnalo. Teď už nepoznám rozdíl, dobrej punk. Statistiku nevedu, ale ty dva kusy denně to průměrně budou.

Už ti dám pokoj, obzvlášť pokud sis to přečetl náhodou v den vydání, případně ve dny ročních výročí vydání, máme totiž Silvestra, dneska. Silvestr je podle mého skromného and/or osvíceného názoru nejtrapnější den v roce. Většina lidi má pořád tendenci něco slavit, přičemž často platí přímá úměra, čím víc jsem nespokojenej s každodenním životem, tím víc se upínám k „významným“ dnům jako třeba k Silvestru a slavím je. A vono nic, co, vono to pak stojí zase za starou bačkoru. Lidi, proboha neslavte, ale žijte. Pointa aktuálního odstavce nesouvisí s alkoholem, pokud by nad tím někdo přemýšlel. To jsem vám chtěl vlastně taky vzkázat, přemejšlejte trochu.

A výhled do budoucna? Do novýho roku to nejspíš doklepu, jenom nevím, do kterýho novýho roku. Dovolím si uzavřít citací z Cimrmana, kterého na rozdíl od Xindla XXL nemusím gůglit a od jehož tvorby se nedistancuji, nýbrž se s ní ztotožňuji. Budoucnost patří aluminiu!

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel čtyři a nula