Ke dni vydání příspěvku je celej bloger zaspamovanej reklamou na EET. Jelikož jsem v prvním slosování účtenkovky vyhrál kilo, rozhodl jsem se sám sebe potrestat, zveřejnění příspěvku nepropagovat klasickými old school komunikačními kanály a pouze vyčkat přílivu nových nadržených čtenářů z webu eetgo.cz. Eetgo.cz, I love you boys, bez vás by můj další život postrádal smysl.
Dlouho jsem přemýšlel nad tím, co by asi průměrného účastníka systému EET, ať už se nachází na kterékoliv straně barikády, tedy ať už je šťastným majitelem EET kas(y) nebo šťastným majitelem EET účtenky, mohlo zajímat, tedy o čem v dnešní den pojednat. Nevymyslel jsem nic, budu tedy, jako obvykle, improvizovat. Účastníku EET systému, enjoy. (Pokud ti předchozí věta zní divně, účastníku je 5.pád, nikoliv 3.)
Především jsem vám, účastníkům EET systému, chtěl sdělit, že pokus s abstinencí se vymkl jakékoliv kontrole, pokus stále trvá. Drzost. Dále, aniž bych něco hledal, jsem to našel v ultratrailu a už konečně vím, o čem bude dnešní příspěvek, o taxislužbě, ale vše popořadě. Totiž dával jsem si donedávna tratě jenom 60-80 km, abych moc nepřepálil začátek kariéry, teprve před necelým měsícem jsem se postavil na start první stovky. Vybaven zánovními nesmeky, jsem prvních 50 km dusal jak okovaná kobyla, pak mě z toho rozbolela hlava, takže jsem je sejmul, což byl stěžejní úkon, který mi umožnil absolvování celé trasy, protože jak se těm nohám najednou odebrala půlka váhy, tak vyrazily smrtelným tempem vpřed (jako po sejmutí in-line bruslí, kdo to nefláká, zná) a zastavily se až na 80. km v 20 cm hluboké louži, led nevydržel. Takže posledních 26 km bylo krušných. Jo, ta stovka měla 106 km, když už je to dneska prošpikovaný reklamou, tak tady: http://2017.tonerman.cz/pdt10.html. Taky pomohlo, že to byla jenom dětská trasa, občas člověk předběhl někoho z dospělé trasy (100 mil). EDIT: Dospělá trasa o rok později tady: https://cdp.evizi.cz/kontrola$8.html
Ty taxíky. Do cíle v Modřanech jsem dorazil 1:34 a.m. a pozor, teď to příjde, ve 2:00 jsem si ve svých šestatřiceti letech prvně zavolal taxíka. Postupoval jsem následovně. Levné taxi Praha do googlu, vyřadit prvních deset nejhomosexuálnějších odkazů, jedenáctej volím, fakt provar. Muselo se tam zadat milión nacionálí, včetně adresy odjezdu (kdo to má vědět, prostě nějaká ZŠ), adresy bydliště (na vyžádání po hře), počtu vypitých piv (tonight i lifetime), atd. Tak jsem to tam naťukal, podotýkám, že mám BlackBerry, sice príma qwerty klávesnice do WhatsAppu, zato ostatní aplikace (včetně této super budget taxi aplikace) nefungujou, alespoň je od nich rychle pokoj, no nakonec jsem za odměnu dostal číslo na dispečink těch taxiků. Tak tam zavolám, ženská samozřejmě netuší, musím jí vše, co jsem psal, diktovat znovu, adresu ZŠ už umím nazpaměť, ale když se mě zeptá i na číslo orientační (aby si to nemusela podle popisnýho dohledávat sama), tak to už jsem jí fakt položil. Dvanáctej odkaz v pohodě, taxík přijíždí deset minut před sjednanou dobou a hned mi volá, že došlo k omylu, že je u nějaký základky. Tak jsem z tý základky vylezl zadním vchodem, došel k hlavnímu a mohlo se jet. Stálo to Kč 330, ale ani jedna strana obchodní transakce neměla drobný, tak to nakonec bylo za Kč 310 a deset minut zpoždění, než jsem těch deset korun našel.
Sice jsem si ho prvně v životě zavolal, ale párkrát už jsem s ním jel, tak o tom bude druhá část.
1. jízda taxíkem:
Ve věku <18 s námi chodil na pivo mj. jistý KK, ten byl často hodně mimo. Jednou zavolal taxíka ke Švandovu divadlu, nikdo jinej už tam nezbyl, tak mě taky naložili. Na mostě Legií prohlásil, že ho honí bulharská mafie a vystoupil za jízdy, tak jsem požádal obsluhu vozu ať zastaví a vystoupil taky. Když už jsem zmínil tuto dávno zapomenutou osobu, ještě jeden zážitek s ní. Situace: KK stojí před svým domem, vyžaduje okamžitý převoz na záchytku, jeho zdravotní stav to umožňuje. Rodiče KK stojí před domem, vyžadují okamžitý převoz KK na záchytku. Skupina mládeže, která dopravila KK před dům, se výborně baví a doporučují okamžitý převoz KK na záchytku. Přivolaná hlídka VB odmítá převézt KK na záchytku…
2. jízda taxíkem
Přestože jsem prožil značné množství akutních intoxikací alkoholem, rizikových situací příliš nebylo. Toto však byla jedna z nich, možná nejvážnější. Situace: leden, minus dvacet, po hádce s majitelem objektu, určeného ke strávení noci, objekt opuštěn, ztracen v lesích v okolí obce Mukařov. Plná časoprostorová dezorientace, neschopnost souvislejší chůze, podřimování ve sněhu. Jako možnost umrznout jsem si uvědomoval, i tak ale nebyla šance to cíleně nějak ovlivnit, prostě jsem měl štěstí a vymotal jsem se na nějakou silnici dřív, než k umrznutí došlo. Silnici už jsem udržel, no a nekecám, za chvíli zastaví z protisměru taxík, někdo vystoupí, jde spát do krmelce a já zabírám uvolněné místo. Objednávám odvoz na poslední stanici mhd Praha, nějak jsem správně odhadl, že to bude stejně stát víc, než mám u sebe. Už si ta čísla přesně nepamatuju, ale chyběla mi +- polovina. Když mě řidič na kraji Prahy probudil, tak se bohužel ukázalo, že je to řidička, takže místo toho, aby si vzal alespoň půlku, co jsem za odvoz nabízel, dal mi přes hubu a vyhodil mě, tak tato řidička si sice prachy vzala, ale pak otočila vozidlo, odvezla mě zpátky ke krmelci a vyhodila až tam.
3. jízda taxíkem
Situace: žst. Warszawa Zachodnia, asi deset večer, do odjezdu vlaku na Prahu zbývají skoro dvě hodiny. Pohoda, jazz, za poslední zloto nakupuju pro děvčata krowki a část jim hned snim. Půl hodiny před odjezdem vlaku se jdu podívat, ze kterýho to jede nástupiště a zjišťuju, že to z tohohle nádraží nejede vůbec. Oni tam maj tři, ještě Warszawa Centralna a Warszawa Wschodnia, tak si řikám vpíči, jsem to asi spletl. Na to centrální nádraží je to pár km, pěšky nestíhatelné, bus mi ujíždí před nosem, takže super, jdu mávat nádražnímu taxikáři českou dvoustovkou před jeho nosem (jinou bankovku v jakékoliv měně jsem neměl). Ono by to sice po přepočtu pokrylo náklady na jízdu i s přirážkou za nádražní směnárnu, ale i tak jsem si musel několikrát vyslechnout, si tu větu pamatuju foneticky dodnes: „Čechiše króne nět, iba euro, lebo dolarz. Lebo dolarz.“ Naštěstí ten ovád pochopil, že fakt nic jinýho nemám a pokud nestihnu vlak, že nedostane ani króne, ani dolarz, takže ten kšeft století přijal, bonusovou krowku odmítnul, přijel na to druhý nádraží pět minut po pravidelném odjezdu mého vlaku, nastupuju, vlak odjíždí s desetiminutovým zpožděním a pozor, nezaspat, vlak po chvíli zastavuje na žst. Warszawa Zachodnia. Prostě tam stavěl, jen jsem se blbě podíval, na ceduli odjezdů nebyla uvedena Praha, kam jel jenom jeden vagón, ale nějakej jinej cíl, kam jel zbytek toho vlaku.
4. jízda taxíkem
Tohle je hodně slabý, jedinej minifór spočíval v tom, že jsem nastoupil s pivem v kelímku, což sice dle regulí daného dopravce bylo povoleno, ale nebylo povoleno s otevřeným nápojem v kokpitu uvést vozidlo do pohybu, takže jsme si o tom pěkně popovídali, než jsem dopil, těch 10 minut zdržení zaplatili Čápi (ty to stejně platili celý) a jelo se.
další jízdy taxíkem
Moc jich nebylo, žádnou jsem si neobjednal, neplatil a absolvoval jsem je nerad, výhradně na základě společenské nutnosti přizpůsobit se dané situaci. Jezdím mhd, když ujede poslední, jdu pěšky a pokud mám v nohách nebo hlavě nadstav, výjimka potvrzuje pravidlo. Pokud ti příjde, že moje jízdy taxíkem nebo moje žblebty celkově jsou slabý, tak máš ještě možnost se podívat na Košickej Instagram, tady: http://fuckalla.bloger.cz/fotogalerie.php a jsi-li stále rozčarován, tak si podej svůj EET los a přestaň obtěžovat. Nazdar za rok.
2024 ©