Happy birthday!

Dnes jsem dosáhl karetní plnoletosti. Je mi stejně jako listů do mariáše, což považuji za druhé nejvýznamnější narozeniny ve svém životě. Na první místo v žebříčku důležitosti bych s dovolením zařadil narozeniny nulté a těch zbylých jedenatřicet upadá v jejich stínu v zapomnění a prach.

Kdo nezná mariáš – to je taková nudná karetní hra, co za komančů mastili strejcové neurčitého věku ve vesnické čtyřce, buďto o pětníky nebo o vejplaty. V dobách, kdy soudruhům již zvonila hrana, mne jeden strejc, můj otec, této podivnosti naučil. Ihned zpočátku mne hra nadchla, vrchol euforie jsem prožíval v okamžiku, kdy jsem nad ním vyhrál tu vejplatu a šlo se domů. Vrchol deprese hned vzápětí doma, kdy mi zabavil výhru. Hazard, fuj!

Velký problém je, že já při psaní pořád odbíhám od tématu, takže pozor, blíží se okrajová, ale důležitá informace. Ví někdo, jaký je hlavní rozdíl mezi hostincem III. cenové skupiny a hostincem IV. cenové skupiny? V hostincích III. cenové skupiny byla technickou normou předepsána minimální výše obkladů na dámských i pánských toaletách do výše 120 cm nad podlahu, a to pozor, obkladů omyvatelných vodou! Ve IV. cenové skupině technická norma tuto záležitost neřešila. Zdroj: skripta ekonomie pro VŠE z doby, kdy se ještě hrálo na cenové skupiny. Zajímavé, nepřímá úměrnost mezi pravděpodobností, že se v hostinci někomu udělá hodně nevolno a počtem člověkohodin potřebných k úklidu následků.

Tak. Zpět k narozeninám, mariáši a jak to spolu souvisí. Především je třeba si uvědomit, že vývoj standardního mariášníka se v mládí skládá ze čtyř osmiletek, tedy stejného počtu, jako je barev ve hře. V první osmiletce 0-7 let „kulový“ člověk mariáš neovládá a jeho život postrádá jakýkoliv smysl. V druhé osmiletce 8-15 let „srdce“ vzplane čerstvý mariášník syrovou láskou k těm čertovým obrázkům spolu se všemi důsledky, které s sebou první zamilovanost vláčí. Třetí osmiletka 16-23 let „žaludy“ neboli také „bukvice“ přináší prozření, uvědomění si sebe sama a svého místa v mariášnické komunitě, kde je to samej buzerant. V dobrym hoši, v dobrym. Čtvrtá osmiletka 24-32 let „zelený“ nám pak konečně otevírá vrátka, tj. dává zelenou k jiným hazardním hrám. Přiznávám, jsem trochu nestandardní mariášník, třetí osmiletku jsem vynechal a střihnul jsem si rovnou čtvrtou.

Tím se volně dostáváme k nejzajímavějšímu zážitku z oslavy mých osmnáctých narozenin. Ono nebylo moc z čeho ty zážitky vybírat, až na výjimky narozeniny neslavím. Do deseti let s rodiči, to si moc nepamatuju, v 15 poprvý s ethanolem, to si taky nepamatuju, k osmnáctinám za chvíli, ve 20 na nějakym pekelnym punkovym festivalu – nereprodukovatelné vzpomínky, ve 25 bylo nejzajímavější, že jsem musel platit za bandu nevděčnejch otrapů v restaurantu, ve 30 jako přes kopírák to samý.

Ale v osmnácti, v osmnácti to bylo jiný. Začalo to tím, že jsem za bandu nevděčnejch otrapů musel zaplatit v restaurantu. Poté jsme šli do nějaké herny na automaty. Povšimněme si rozvíjejícího se stupně hazardního hráčství, viz osmiletka „zelený“. Tahle kratochvíle měla pro mě do osmnácti i rozměr jakéhosi rebelství. Totiž mládeži nepřístupno. Kromě toho, že nás občas vrchní vyhodil od stroje z hospody (zjm. když byla natočena již zajímavá výhra), příp. nás obsluha do nějaké herny ani nevpustila, naše rebelie nikoho moc nebrala. Ovšem nad ránem po dni, kdy jsem dosáhl věku, který toto patologické chování činil legálním, dorazila do zmíněné herny dvojčlenná hlídka VB.

Vždycky jsem vypadal o něco mladší, takže jsem se vžil do role snadné kořisti, přenechal jsem kámošům ten blikající čurbes a začal nenápadně prchat. Po odchycení příslušníkem VB č. 1, říkejme mu Karel, jsem předstíral, že nemám OP, zajímalo mne zjm., jakým dílem se dělí odpovědnost za hru nezletilého mezi obsluhu a vlastního delikventa. Zřejmě to (ne)spravedlivě vyžere obsluha, protože se zdála být silně zainteresována na tom, abych ten OP vyhrabal (obsluze jsem se při vstupu legitimoval). Sranda byla, když jsem zjistil, že jsem to mezitím fakt ztratil. Příslušník VB č. 2, říkejme mu Franta, vytáhl takovou tu chytrou mašinu, kterou Karlové i Frantové z celého sboru briskně zjistí nacionále a trestní rejstřík všech nezbedů, pokud to tedy umějí ovládat.

Abych to neprodlužoval. Tohle Karlofrantovské duo zjistilo, že mi je osmnáct let a pár hodin a místo toho, aby mi pogratulovalo k získání volebního práva, tak mi napařilo Kč 200 blokovou pokutu za nedržení osobních dokladů a vyrazilo pomáhat a chránit jinam. Vlastně tenkrát se ještě nepomáhalo a nechránilo. Obsluha herny nevyrazila nikam, ale jelikož nepříliš chápala o co go, tak vyrazila mě z podniku. Tento trest jsem pokorně přijal.

Poslední dohra byla, když jsem šel za pár dní zaplatit k hlavnímu Karlovi tu blokovou pokutu. OP jsem samozřejmě pořád ještě neměl, ani zažádáno, je fakt, že mě mohlo napadnout, že to budou zase chtít… No napodruhý to bylo už jenom za kilo, sleva za absenci předehry. Poučen jsem raději zaplatil na místě.

Chtěl jsem původně psát něco jinýho, ale už je to moc dlouhý, takže o mariáši, narozeninách a jejich společném vlivu na Život na ruské vesnici (téma mé seminární práce z literatury, MSŠCH, II. ročník) až příště. Tenkrát jsem v díle Život na ruské vesnici citoval pouze jedno dílo: Mrazík, ruská lidová pohádka. Dá se různě, dá.