Nenapadá mne nic, nic, nic, vůbec NIC, čím bych sobě i Tobě, případně Vám, pokud si vykáme, můj věrný druhu ve zbrani, čtenáři, rozšířil obzory při příležitosti dnešního slavného dne. Pro začátek bychom si mohli třeba ujasnit, cože je to za slavnostní den. Odpověď lze nalézt v článku o tři články v časové posloupnosti zpětně. Skrytým záměrem tohoto kostrbatého úvodníku je pak zvýšit návštěvnost článku o tři články v časové posloupnosti zpětně. Další záměry vykrystalizují postupně, úplně bych to dnes nehrotil. Přeloženo do češtiny, nudím seeeee. Hello Kitty!
V administračním systému tohoto blogu mi to ukazuje, které textové řetězce někdo gůglí těsně před tím, než mne poctí svojí návštěvou. Kromě evergreen „fuckalla bloger“, což využívají osoby pletoucí si řádek browseru s google okénkem, je na prvních třech pozicích: „jak se hraje flaška“, „albánie prostitutky“ a právě „hello kitty“. Je dobré mít co nabídnout i náhodným zevlerům, kteří se zajímají o mravnější témata. Když jsme u toho, mezi zajímavější jednočetné požadavky dále patří: upřesnění požadavku „jak se hraje flaška ve dvou“, „rezervace štamgastům cedulky“ a „přejetí žst. Tatce“.
Ty poslední dva keywordy podle mne poukazují na to, že někdo hacknul google, jakákoliv souvislost mi uniká a to jsem prosím pěkně Král asociací. Na ZŠ jsem totiž opakovaně málem vyhrál Pražské vajíčko (recitační soutěž). Bývalo by stačilo, abych se alespoň někdy přihlásil a měl bych to v kapse. V kapse mám CZK 1, tak si hodím korunou, o čem bude další odstavec. Panna – úvaha na téma „rezervace štamgastům cedulky“ a orel – vyprávění na téma „přejetí žst. Tatce“. Panna.
Co říká o štamgastech Slovník spisovného jazyka českého? Štamgast je stálý, pravidelný host pohostinského zařízení. Hmm. A já se tedy ptám. Potřebuje, opravdu potřebuje tento stálý host k rezervaci svého místa u stolu/pod stolem svoji cedulku? Sám jsem štamgastem všude a nikde. Prostě buď mne ke štamgastskému stolu pustěj nebo ne. Cedulky jsou pro nooby. Sám sobě nejlepším štamgastem. Cheers!
Abych ale nezklamal toho Tatčáka (obyvatele obce Tatce), který zapomněl vystoupit a neví už skoro rok, co má dělat v Poříčanech, Pečkách (podle toho z které strany jel) nebo v Praze či Kolíně (podle toho z které strany jel, pokud jel rychlíkem). Pro tuto nemilou životní situaci mám pouze tři rady. První jsem vymyslel sám, další dvě cituji ze vzdělávací brožury pro děti. Za prvé, nepanikařit. Za druhé, výhybka vám může skřípnout nohu. Má takovou sílu, že ani dospělý člověk si nedokáže sám nohu uvolnit. I pro pracovníky železnice platí zákaz přecházet přes výhybky. Za třetí, nikdy se nepohybujte pod vagony. Je to velice nebezpečné. Pokud vám pod ně něco upadne, vždy to oznamte výpravčímu. Ten vám pomůže.
Děkuji všem za pozornost. Hlavně probůh vy, co to čtete až do konce, vyřiďte těm, co končí v půlce úvodníku, že o nic nepřicházejí. Ať si z toho nic nedělají. To se časem zahojí. Nic, musím končit, jede mi pendolíno na Tatce. Ještě jsem chtěl na konec zakódovat jeden pozdrav, ale mažu větu.
2024 ©