„Co to zase zhltne materiálu. To máte písek, vápno, cement, cihly, tvárnice, překlady, krovy, latě, tašky, odpady, hřebíky, vruty…“ Rekonstrujete-li však jako já metodou navrch huj, vespod fuj, stačí natírat. To pak máte bílé barvy na zdi. Bílé barvy na stropy. Bílé barvy na promáčené stropy. Bílé barvy na očouzené stropy. Bílé barvy na radiátory. Bílé barvy na obklady. Bílé barvy na vany. Bílé barvy na parapety. To máte bílé barvy na obnovování starých nátěrů, rozuměj na dveře a na okna. To máte bílou barvu trvale součástí pokožky. Jó, to pak máte solidně vybíleno. A když to za rok máte všechno krásně bílý jako v kravíně, tak to pak máte azurově modrou do jednoho pokoje. To máte buddhistickou oranžovou do druhého pokoje. To máte kliku, že zeleň svinibrodská v největším pokoji už byla. A to máte smůlu, že jste ji stejně omylem zacákali bílou a musíte to opravovat.
To jsem se totiž nastěhoval do obecního bytu XXL, ale nebyl na začátku moc navoněnej. Hajzl se válel uprostřed obýváku, na hajzlu (v té místnosti) pouze varianta turecké wc ze století devatenáctého (ucpaná díra v zemi), v kuchyni místo linky holubí hnízdo, v koupelně láhev ředidla a pozor, zcela zánovní, designová wc-štětka, to byla asi nějaká lukrativní obecní zakázka po 5.000 CZK/ks. Pak tam byly ještě nějaké další místnosti, ovšem již bez zařizovacích předmětů. Pro mne, známého domácího antikutila, životní výzva.
Byt je tmavý a jelikož elektřina první měsíc nešla, tak jsem si na malování svítil očima a čelovkou. Plyn nešel dva měsíce, ale bylo teplo, takže topení a vaření jsem mohl oželet. Mimochodem plyn nešel, protože obec zapomněla dodat (=vybudovat) plynovod. Voda naštěstí šla, bez ní bych toho moc nenatřel, maximálně parkety, které jsem natíral olejem a voskem, ta mastnota se stejně nedá z rukou vodou smejt. Ale nechci moc odbočovat, dále hlavně k barvičkám.
V průběhu bílení více než tisíce čtverečních metrů ploch, které zdaleka nebyly pouze rovné nebo alespoň vzájemně kolmé, jsem došel k následujícím poznatkům vhodným k zapsání.
1) Štafle většinou překáží, chybí, ničí již hotové malby nebo se alespoň kejvou.
2) Základní pomůcka malíře je kartáček na zuby. Nejmenší štětec si totiž zapomene vždycky koupit a výtvarný kufřík má jeho chlapec ve škole. Teda teď jsou prázdniny, ale nebyly, donedávna, nebyly.
3) Na ochranu prvorepublikových parket před kap, kap, miliónem kapek bílé barvy, poslouží nejlépe volební lístky do Zastupitelstva hlavního města Prahy. Kdo v Praze nebydlí nebo tu píčovinu neotvírá, to je formát A1 ty výhodný lístky, navíc nejsou sešitý jak Metro. Reklamní letáky sbírám a jiné tiskoviny v Praze zadarmo nemáme.
4) Člověk si v klidu poslechne nejlepší hity za posledních 500 let (radio Classic Praha), a to všechny a opakovaně. Tedy alespoň za předpokladu, že už to zapnuli (elektřinu) a že platí koncesionářské poplatky.
5) Podruhé a naposledy v životě jsem se oženil. Nevěsta podrží i podrží štafle. I za svobodna. Svatební šaty byly naštěstí defaultně bílé, netřeba bílit.
6) Je to barevný a není to vidět? Zakopaný pastelky. Varianta pro dospělé: Černá, červená, černá, červená, černá, červená, bílá? Onanující černoch.
Vsuvka týkající se bodu 3 předchozího odstavce. Vždycky si u voleb říkám, co je to probůh za lidi, kteří si ty lístky nepřipravěj/nevyplněj doma a pak s nima ve volební místnosti šaškujou/zdržujou. Já si vždycky tu á jedničku doma otevřu, pěkně spravedlivě rozdělím křížky, nahoru napíšu nějaký veselý vzkaz pro volební komisi, dám ji do krosny, protože jinam se nevejde a jdu takzvaně na jistotu. Příjdu tam, předložím OP, odpovím: „Lístky mám!“, jdu za plentu, rozepnu krosnu a za normálních okolností vložím hlas do úřední obálky, vhodím do urny a jdu do prdele. Minule ale rozepnu krosnu a nic. Nebyl jsem si jistej, jestli mi takhle nepropadl hlas, jako jestli je vůbec možný z tzv. prostoru pro úpravu hlasovacích lístků odejít (tzn. s prosíkem pro erární lístky) a pak do něj vstoupit podruhé. Šlo to, sice s ostudou, ale o čem jiném volby jsou. Už jsem nechtěl moc zdržovat, vzkaz pro volební komisi se musí stihnout vždy, takže jsem vynechal křížkování a hodil tam jenom komunisty, rozuměj Piráty.
Zpět k malování. Tím pádem jsem měl k dispozici o jednu podestýlkovou sadu více než obvykle, totiž ty vlastní zapomenuté lístky. Dalších cca 10 sad si beru vždy od sousedů. Je po volbách, z půlky schránek to pořád čouhá, poklidím, si říkám, snad sousedi taky nemalujou.
Nic, barva zaschla, jdu na další nátěr. Musím to do září dodělat, nastupuju na FIT, bude fofr. Jsem si fikaně dvacet let počkal, než se v té informatice začne trochu něco dít. Jak říkával náš školník: „Já umím akorát česky a sprostě. A to druhý jenom rozumim.“ Tak to já umím taky. Navíc to druhý i jako active skill. Ještě umím English, ale nerad. To máte samý: „How are you? I am fine.” Translation: „Šmarja, zase ty? Taky mi můžeš.“ Pak umím ještě C++ a Delphi, ale to je málo, protože to máte Basic, Fortran, Shell, Assembler, SQL, PHP, XML, HTML, Python…
See u jako obvykle na sociálních sítích.
2024 ©