Myslel jsem, že už do tohohle e-šuplíku nikdy psát nebudu, ale po prodlouženém víkendu na faře nelze jinak a vůbec jsem poslední dobou zase nějakej rozepsanej.
Z poloviční smrti nudou mne letos vyléčila tato hra: https://cs.hory.app/p/41544-dalibor. Ještě se k ní v závěru vrátím, teď je podstatné pouze, že jsem se chtěl narychlo ubytovat v konkrétní lokalitě, abych si mohl dát partičku.
Na spaní v lese už jsem línej a nikde jinde než na té faře o mne neprojevili zájem. Beru, ale říkám si pozor, asi nebude dobrej nápad kontrolovat, jestli se tam po večerech jeptišky taky moc nenuděj. Nenuděj. Pečou chleba. A to ony takhle třeba když si někdo zapomene v Praze chleba, to ony takhle třeba bližnímu svému daj (chleba). A jak je někdo zaháčkovanej chlebem, samostatná pastorační asistentka junior přitvrzuje a vyzývá mne, abych se dostavil následujícího večera na Noc kostelů.
Výmluva, že tak daleko nedojdu, nepřipadá v úvahu, již dříve jsem té milé společnosti nahlásil, že budu víc než 12 h denně pobíhat outdoor. A vlastně mi teprve v té chvíli dochází, že kde je fara, tam je kostel opravdu nedaleko. Kouknu z jednoho okna: kostel. Kouknu z druhýho okna: kostel (ten samej). Takže odpovídám něco nezávazného, asi „možná“, to neurazí a jdu spát.
Cítil jsem z toho všeho takový neurčitý diskomfort. Jsem sice přeborník na dělání ostudy, ale zrovna v kostele… Mé znalosti tematických reálií jsou omezeny pouze na: 1) Nejdřív kostel, potom postel. To se ale hodí spíš pro jiné příležitosti. 2) Myslím, že v kostelích bejvaj kasičky na hotovost a milodary v naturáliích. Bez hotovosti a s kapsami plnými chleba, bych je moc nevytrhl.
Další večer zjišťuji, že jeptišky nejsou jeptišky, ale nějaký poloviční civil, který tam peče v rámci kurzu kváskového pečení. Tak se jí ptám, jestli to tedy není zpovědní tajemství, kolik ten kurz jakože stojí. Prej dva tisíce na osobu a 3 h lekci. Měla tam těch osob osm krát dvě lekce, no to pak chápu, že se jí vyplatí trmácet se odněkud z Kopřivnice do Diecéze litoměřické, vikariátu českolipského si trochu zapéct. A taky chápu, že pak na bližního svého zbyde půlka plechu focaccia (to se asi neskloňuje), free of charge. Jsem se i na 10 sekund zamyslel, že bych se prvně v životě nechal v dospělosti od někoho živit (jídlem, ne kurzovným), no ale zase ta Kopřivnice, a navíc bylo potřeba vyřešit palčivější problém: Noc kostelů byla v plném proudu.
Během Noci kostelů jsem si rozšířil tematické reálie o 3) Z kůru malého vesnického kostelíku je výborně vidět do výstřihů. Při běžném provozu, když se tam chodí lidé modlit, asi nee, ale když je takhle třeba Noc kostelů a kdejakej civil si tam chodí oblečenej jako do prvomájovýho průvodu… Dobrá peep show. Snad má křesťanský Bůh smysl pro humor.
Po zavírací hodině kostela odcházím s morální kocovinou spát.
Po návratu do Prahy ukládám netknuté tuňákové konzervy zpět do skříně, otevírám balíček na cestu (druhá půlka plechu focaccia) a musim se z toho nikoliv vyzpovídat, ale vypsat, útržky těch vět mi hučely v hlavě po většinu horobraní, že ten text není 100% konzistentní si uvědomuju a kašlu na to, dyť je to text umělecký a ne učebnice fucking chemie.
Horobraní je takový geocaching bez přehrabování se v nějakém crapu (v těch keškách) a ty GPS checkpointy se lépe hledaj, protože, jak název napovídá, se nalézají vždycky nahoře, prostě stačí zalogovat geografický vrchol s přesností 50 m a neřešit u toho, jestli je keška schovaná na dubu v sršním hnízdě nebo v králičí noře u Alenky v jarmilce. Aniž bych se někdy geocachingu věnoval, tak tohle mi přijde daleko víc sportovní. Dá se to hrát za běhu, aniž by musel člověk zpomalit nad rámec standardního průchodu offroad terénem. Pěšky už to mám v ČR dost prochozený, ale s tímhle dává najednou větší smysl opustit nejen značené cesty, ale často cesty vůbec a najednou to i ve známých lokalitách vypadá jinak. A do třetice se to dá hrát i na kole, byť se z toho kola musí častějc slejzat, no ale od čeho mám děti, než aby mi nosily kolo.
Snad jen, že na pomezí českolipského a libereckého vikariátu se této hře věnovalo zvýšené množství divokých prasat a klíšťat, než jsem zaznamenal v jiných lokalitách, ale pokorně to přijímám jako zasloužený trest za tu vydařenou Noc kostelů.
2024 ©